V písemných pramenech se první zmínka o Radovesicích váže k roku 1176. Jejich historie je však mnohem starší. Jak dokládají naše četné nálezy z okolí Radovesic, byla tato oblast osídlena již v neolitu (mladší doba kamenná 5300 – 4300 př. n. l.). Pravděpodobně již dříve, ale o tom my nemáme důkazy ve formě hmatatelných nálezů, i když poplzský rodák, malíř Jiří Mikula, zde sbíral praplastiky ze starší doby kamenné (dnešní věda je však neuznává).
Poloha naší obce je pro osídlení velmi příhodná. Blízkost řeky, jako zdroje vody a potravy i jako dopravní cesty, úrodná půda a poloha mezi Ohří a Českým středohořím – křižovatka cest, předurčily toto území pro intenzivní osídlení.
Neolitické nálezy ukazují, že lidé mladší doby kamenné domestikovali zvířata a pěstovali zemědělské plodiny na půdě, kterou získávali žďářením, což bylo první vědomé zmenšování plochy lužních lesů, jejichž zbytky se nám tu naštěstí dochovali dodnes.
Dobytek (skot, ovce/kozy, prasata), jehož existenci dokládají nalezené četné kosti a zuby, se 7 až 8 měsíců v roce pásl a prosvětloval les v okolí osad. Na zimu byl zahnán do dřevěných, proutěných nebo trnitých ohrad.
Lov zvířat zůstal důležitým doplňkovým zdrojem potravy. Nalezené kosti a zbytky parohů dokládají, že loven byl jelen, ale lovnou zvěří byl i srnec, prase divoké, divoký tur a zajíc.
Zvířecí kosti, rohy, parohy či zuby, byly běžně využívány, jako surovina pro výrobu pracovních nástrojů – pro úpravu kůží, šití oděvů, výrobu a výzdobu keramiky, jako hroty šípů.
Mezi základní kostěné, či parohové nástroje mladší doby kamenné patří šídla, jehly, špachtle hladítka.
Mezi nástroji dominovala škrabadla, zřejmě univerzální nástroje, sloužící k řadě činností, mezi nimiž převládalo opracování kůží.
Surovinou pro výrobu těchto nástrojů byl pazourek, křemenec nebo rohovec, transportovaný i z velkých vzdáleností.
Štípáním byl tvarován do podoby nástrojů nebo zbraní (škrabadla, hroty šípů, srpové čepelky).
Nálezy z období neolitu dokazují, že lidé této doby byli již zručnými hrnčíři. U nádob převládají polokulovité a amforovité tvary a hluboké misky. Keramika se rozdělovala na hrubší – kuchyňskou a jemnější – stolní.
Keramické artefakty nám dokládají převratnou změnu v úpravě jídla, a tou je vaření. Dosud se pouze peklo nebo udilo.
Zpočátku byly keramické nádoby nezdobené, později je keramika opatřeny lineárními vzory. Ornamenty neměly pouze dekorativní význam, ale měly i hluboký symbolický smysl.
Časté byly v této kultuře velké zásobní nádoby na obilí, nádoby na zásobu vody, na pití, ale i na mytí a na „servírování“ potravy.
Bylo nutno počítat s nepřátelským ohrožením, protože společnost usazená na jednom místě se zásobami potravy a jinými hodnotami, jako byl dobytek, zbraně, nástroje atd., byla snadnějším cílem, než kočující skupiny lovců. Nalezená plochá kamenná sekera je důkazem, že osadníci byli na tuto eventualitu připraveni. Sekery sloužily samozřejmě i k pracovním účelům. Konstrukce neolitického domu se skládala z nosného systému – soustavy dřevěných sloupů zapuštěných do země, které nesly střechu – a dvou vnějších řad tenčích, hustěji stavěných sloupků, které zároveň tvořily stěny, a proto mezi nimi musela být výplň (proutěné pletivo omazané hlínou, svisle stavěná plochá štípaná dřeva apod.), byly tedy zapotřebí vhodné nástroje k získávání a opracování dřeva na stavbu domů, jichž bylo v typické neolitické osadě několik.
Na začátku 5. tisíciletí před naším letopočtem navazuje na kulturu s lineární keramikou kultura s keramikou vypíchanou. Lid této kultury vyráběl hruškovité a kotlovité nádoby s vypíchaným ornamentem provedeným jedno nebo i vícehrotým kolkem.
V této době se už objevují vrtané sekeromlaty a motyky s otvory pro upevnění násady.
Od kultury s vypíchanou keramikou se na území dnešních Radovesic určitě vystřídaly různé kultury, ale naše další nálezy se vztahují až k mladší době bronzové (1300 – 800 př.n.l.). Osídlení v této době bylo velmi husté – tvořil ho pás osad po obou březích Ohře a osady nebyly od sebe příliš vzdálené. Lidé zde usazení se trvale živili intenzivním zemědělstvím, pro které tady poskytovala vhodné podmínky niva řeky Ohře, jenž byla pravidelně zaplavována při jarních povodních.
Nalezené střepy dokládají používání velkých zásobnicových nádob, malých koflíků, nádob ve tvaru amfor s uchy, džbánků a misek.
Keramika mladší doby bronzové je zdrsněná „prstováním“, ozdobena žlábky, důlky i vpichy.
Podle názvu „mladší doba bronzová“ by někdo mohl očekávat, že na místě bývalé osady budou nacházeny bronzové předměty – zbraně, nástroje, šperky….
Pravda je však jiná. Artefakty z bronzu a jiných kovů se nacházejí ve velké většině na pohřebištích nebo rituálních místech. V osadách jsou kovové nálezy minimální. Nám se podařilo najít pouze zlomek bronzové čepele.
Naše další nálezy jsou až z doby, kdy se na našem území již zabydleli Slované.
Keramika této doby je jednoduchá, co do tvarů i výzdoby, starší nádoby bývají nezdobené.
Radovesice jsou dokladem toho, že, sídliště se v této době nachází na nejúrodnějších půdách v blízkosti větších řek. Nejpočetnější složku společnosti tvořili lidé živící se zemědělstvím – pěstováním obilí (především pšenice, ječmen, žito, oves a proso), luštěnin (hrách, čočka) a chovem dobytka (tur domácí, prase, ovce, koza, kůň – sloužil pouze k jízdě). Lov měl v této době z hlediska výživy jen nepatrný význam.
Slovanské vesnice sestávaly zpravidla z několika usedlostí. Někdy byly uspořádány do kruhu nebo do půlkruhu. Charakteristické jsou tzv. zemnice – obydlí zahloubená cca 1 m s kamennou nebo hliněnou pecí v rohu. Během ledna a února se teplota v takové zemnici pohybovala mezi 10° až 12° C. Problémem byl kouř, který se držel v horní části domu. K výbavě domů patřil kromě ohniště nebo pece též ruční mlýn na mletí obilí, sestávající ze dvou kamenných žernovů. Semletí kilogramu zrní na mouku trvalo přibližně 20 – 40 minut.
Poslední cesta zemřelých vedla za normálních okolností na pohřebiště. Slované v rané kultuře Pražského typu, své mrtvé spalovali. Kromě spálených kostí se v hrobech nacházejí skleněné korálky, zlomky kostěných hřebenů, přesleny, keramika a ve vyjímečných případech nože a přezky.
Nejčastějšími nálezy (nejen našimi) jsou keramické střepy, jelikož jsou to nejtrvanlivější artefakty.
Keramika má tedy v archeologii neobyčejný význam, protože je to nejhojnější materiál, na němž lze vysledovat i nejmenší změny stylu. Při zkoumání pravěku je tedy důležitá pro určování chronologické i pro rozčlenění do kulturních oblastí.
Z nalezených artefaktů je patrné, že místo, kde stojí dnešní Radovesice a jejich okolí, je osídleno nepřetržitě již cca 8000 let. Oblíbenost tohoto sídliště vydržela do dnešních dnů a snad má před sebou ještě stejný počet let.
Veškeré nálezy, kterých je velké množství, byly předány do Podřipského muzea v Roudnici nad Labem k dalšímu zkoumání. Lokalita bude nadále muzeem monitorována a můžeme se snad dočkat hlubšího archeologického a geofyzikálního průzkumu.
Za laskavou konzultaci datování nálezů děkujeme PhDr. Martinu Trefnému Ph.D..
Hanka a Pavel Chvátalovi